Mistrovství České republiky ve třídě Star Class

Tak tady sedím nad tím bílým papírem už asi hodinu a pořád to nemůžu nějak rozjet. Začnu těma faktickejma údajema a ono se to snad nějak poddá!

Letošní MČR hostil českolipský JO a tak byla jedna věc jistá: bude to závod pro závodníky na trati, co postaví nejúspěšnější trenér mládeže posledních let, co u nás máme. (Babane, díky) Startovní flotilu vyztužili svojí účastí jedna rakouská a jedna smíšená holandsko-česká posádka a tak na startu bylo 12 lodí. Více lodi je vždycky záruka větší zábavy, ale hlavně v tomto případě jedna veledůležitá věc - třídě zůstává statut MČR i do budoucna.

Smutnější chvíle ale bohužel přinášel pohled na předpověď. Vítr by snad i nějaký mohl být. Ale ten směr JZ úplně na nějakou oslavu jachtingu nevypadal. Baban chodil ustaraně: „To se bude točit, to bude skákat, to je špatný, hoši.“ A tady bych si dovolil takovou malou chytrost. Vždycky, když se ten vítr točí, skáče a jinak blbne je potřeba zůstat klidnej. Chvíli máš kliku, chvíli smůlu, ale až se v neděli podíváš na tu výsledkovku, tak tam budou ve předu zase ti stejní, co jindy.

Všimli jste s ??

Takže: když zrovna chytíš proužek větru a ujíždíš, tak to ještě nejsi Ainslie a taky když stojíš 20 m vedle jak trouba a všichni ti prchnou, zůstaň klidnej, ještě pořád není konec.

To si tak opakuji v předvečer regaty, ládujeme se kotletami, co Bobík nachystal a je to příjemný večer. V půl desátý se nenápadně vyplížím, přeci jen je to MČR a je potřeba trošku zmírnit tu ostudu z minulého týdne…

Ráno klasika, nefouká a tak znovu procházíme s Mikem naší švédskou loď „Stockholmský syndrom“ a snaží se mi po 12tý vysvětlit funkci těch všech vašich JIB UP a JIB DOWN a JIB FINALE a JIB LEATCH…

Já se tvářím, jakože je to všechno jasný, to dá rozum. Jen občas, když vykřikne: „Ale ať tě ani nenapadne, Gustavsone, povolit tenhle a tenhle zároveň, to jde klacek dolů“

Tak to mi naskočí husí kůže a kroutím hlavou jakože ne. To bych nikdy neudělal.

Den se plazí, Baban vyjíždí na jezero kontrolovat situaci co půl hodiny a já si nenápadně nanečisto tahám za špagátky na Štokholmákovi, abych pak nezmatkoval.

A jde se na to. Vítr je o něco lepší a flotila jeřábuje, My vyplouváme a začíná první atak dne na mojí nervovou soustavu. Cvak. Cvak, cvak. Cvak. Cvak, cvak, cvak. Výpusť je nebezpečně blízko, ležérně se zdravím s kapitánem parníku Hynek, jsme už skoro kamarádi. Pokaždé kvůli nám nemůže přistát. Pak pošlu do prdele posádku šlapadla, že plachetnice má přednost. Cvak. Cvak, cvak dělá výtah. Fotr ze šlapadla se mi pošklebuje: „Jaká plachetnice, švéďáku, dyť tam tu plachtu ani nedáte“ Cvak. Kulička zaskočí kam má a já mám pocit, jako když jsme právě vyhráli olympiádu. Připlouváme na start, projedeme si jedno kolo a připadá mi, že jedeme celkem rychle.

Ve startovním prostoru ještě tak různě špásujeme, takový ty vtípky jako vždycky. Tady se shovívavému čtenáři musím trošku omluvit, jestli líčení dalších událostí nepopíšu zcela přesně. Už mi bohužel není 20, paměť taky není, co bývala. A jak nejsem se Star Class moc zžitý, tak 96% věnuju pilotáži a na zbytek už moc není kapacita.

 První rozjížďka. Nejdřív jsem měl v plánu vystartovat tak někde v půlce čáry, ale „Stockholmský Syndrom“ se mi tak rozfrčel, že vyrážíme skoro od pinu. Nebylo to úplně špatný, ale vzápětí jde nahoru AP a můžeme si to zopakovat. Druhý start jsme tak bránili naší pozici proti Martinovi a Ivanovi, až jsme z toho udělali všeobecné odvolání. Myslím, že třetí start se podařil a všichni jsme křižovali k jedničce bójce. Tady to mám následujícím zážitkem nějak zastřený a nevím jak to úplně přesně bylo. Nejspíš vepředu pluli Mike a Kuba, nebo bráchové Jirka a David. A teď přichází na řadu ten černočernej okamžik.

Objedeme jedničku, já klasika, místo otěže hl. plachty, co všichni v pohodě povolíte a jedete dál, mám neuvěřitelnej chuchvalec lana promotanej s popruhama, svačinou a vším možným. Tak si to tak rozmotávám a povykuju „Mast control, Romane, Mast control“, vepředu nějaký ticho a „Ty vole, tady nic není“. Koukám jak blázen a opravdu. Ta smyčka ze stěžně co mizí v palubě tam prostě nebyla. Tak to jsme asi v pr..li ?!? Koukáme na sebe a okolo projíždí Ivan s Martinem. „Ivane, Ivane nám uletěl Mast control!!“ Ivan kouká a takovým ponurým hlasem povídá „ Tak to jste v pr..li!“ Do toho Roman zpoza plachty neslyšel a ptá se „co říkal, co říkal?“ Ani se neptej.

Úplně jsem viděl ten scénář. Rána, stěžeň se kácí, celá Roudnice potažená černým plátnem. My se snažíme na pádlo prchnout do Doks a zachránit holý život. Ale Mike projede cílem, přijede si pro nás a na vlečňáku si nás vleče do Splavů….

Tak co teď? No, když nebudeme moc blbnout, nějaký halzy a tak, třeba ta roura vydrží. Dole v bráně do toho Roman vždycky nějak strčí, sálingy se sklopí dozadu a zase závodíme nahoru. Takže tři kola hrůzy a je tady cíl. Mike za 1, Véna a Pepík 2 a bráchové pěkně za 3.

Musíme to nějak opravit, tak tam natáhneme vlečný lano (hlavně ať to nevidí Mike) a dobrý. Nic neviděl. Jenže při tom spěchu jsme to dali přes otěže kosatky a to fakt nebylo dobrý. No nic. Tři minuty do startu na to přijdeme a Roman běží dát druhej pokus. Minuta dvacet Roman šmodrchá dračák kolem stěžně a vedle projíždí Michal a Kuba, kroutí hlavou, co tam zase blbneme.

Start se nám podařil docela dobrej, po chvilce obracíme na pravo a metelíme na jedničku. Kormidluju tak nějak divně, vždycky když zeslabuje vítr hrozně odpadám a snažím se udržet speed za každou cenu a ve větru se vracíme nahoru. Docela to funguje a jedničku točíme hned za Jirkou s Davidem na druhé pozici. Klasika, otěže hl. plachty v bordelu, ale jinak zbytek docela v lesku. Na zaďák se to všechno přesype a promíchá a dole jsme zase spíš vzadu a tak to jde dokola. Během toho se dopředu zase dostal Mike a myslím že tam byl ještě Andy s Karlem a Bráchové. A v posledním kole na zaďák nastupuje Venca do trháku. Pod ostrůvkem přiostří, odskočí si od nás asi 20 metrů a komentátor boxu by řekl „všem zasadili TKO“ Vyhrávají, Mike dal 2 a bráchové zase 3.

No a to bylo v pátek na vodě všechno. Rychlý pivko po dojetí a my jdeme opravovat. Spíš teda Kubík a Mike. Kožich dostane sekec mazec, že přetrhl 8mm dynemu, pak se ukáže, že se nepřetrhla, ale rozpletla. Naštěstí jí zaplétal nějakej truhlík v Göteborgu, takže v klidu hoši jo, klídek. No a pak už normálka, večeře, legrace, nějaký ty vtípky a brzy spát, ráno se pokračuje.

V sobotu bohužel předpověď stejná. Poflakujeme se kolem lodí, já si nenápadně zkouším tahat za špagátky ve Švéďákovi, to abych potom nezmatkoval. Čas od času nějakej chytrolín hlásí, že odpo bude foukat 6, v nárazech 8 m/s. Takže prosím, mrkněte, jestli to nemáte přepnutý na kn. Jak tam dáte m/s, hned je z toho polovina. No nic. Baban vyplouvá co chvíli a vrací se. Nechce to tam poslat zbytečně. Odpoledne se situace konečně trochu zlepšuje a vyplouváme.

 Oblíbený cvak cvak, zdravíme se s kapitánem Hynka a jedeme za ostatníma na start. Vítr zlobí a skáče jak blázen.

 Start jsem teda úplně netrefil. Stranu od pinu bych si nevyčítal. Ale co čert nechtěl, asi 20s před startem to skočilo z leva a jak jsem nemohl otočit na pravo, tak jsme se od čáry vzdalovali. Nebudu Vás napínat, když šla vlajka dolů, tak asi 30 m pod pinem stojíme proti větru. Super. Tady bych si dovolil maličko odbočit. To je okamžik, kdy poznáš, co je tvůj kosatník vlastně zač! Varianta 1 - pluješ s tupohlavem a ničeho si ani nevšimne. Varianta 2 - pluješ s chytrolínem. Významně pokašlává, kroutí hlavou, obrací oči v sloup. Ptá se, co jsme vzali k svačině, případně vzpomíná na bývalé parťáky. Varianta 3 - máš pořádného kosáka. Zanadává na hroznou smůlu, i když oba vědí, že to to jelito vzadu pěkně zvrzalo, obdivně vykřikne jakou máme super rychlost a že to určitě brzy dohoníme.

Zpátky k rozjížďce. Chvilku jedeme na Doksy a modlíme se k zázraku. Ten se nekoná a tak obracíme za ostatníma a plujeme pravobokem. Máme výbornou rychlost a tak ta ztráta skoro nenarůstá. Na jedničce jsou všichni docela pohromadě a jedeme dolů. U dvojky se rozloučíme s Patrikem a Pištou, kluci si popojeli víc doprava, hodili asi kotvu a ostatních 11 lodí pokračuje k bráně. Jsme pořád v kontaktu a tak se odhodláme k manévru smrti. Místo poklidného doplácání se do brány, rozjíždíme doleva a i když rázem tam přibudou 2 halzy a u bójky další, je naděje tam přijet z leva levobokem do krytí a udělat tam nějakej rozruch. Vyšlo nám to nebývale a od bójky odjíždíme asi 3. nebo 4. Docela i vítr přidal, loď nám jede úplně skvěle a mizíme pryč. Točíme do změn, občas slyšíme za sebou nějaký nářky: „jako proč teď zrovna točíš?!?“ „Vždyť tady jedeme my !?“

Tak pozor kamarádi, jsme na závodech. Dárky se dávají 24.12., teď se závodí. Nahoře je myslím první Ivan s Martinem, my kousek za nima a Andy s Kájou třetí. Rychle Ivana vyřešíme a pak už se jen pošťuchujeme s Andym. To nám vydrží ještě celý třetí kolo, ale je načase se zklidnit, protože Mike už se blíží a tak bacha. No a je tady cíl, my za jedna, Andy s Kájou dvě a Mike s Kubíkem za tři. Máme fakt velikou radost, jedeme si k Babanovi pro trošku pochvaly. Tak nás, jako správnej trenér, zjebal za chyby a pak taky trochu pochválil. A víc už toho nebylo. Ještě jeden start a na jedničce vítr úplně vypnul. Jedeme na břeh, rychlý pivko, sprcha a honem na gulášek, co pro všechny Boban připravil. Večírek standardní, sranda jako vždycky, ale jdeme brzy spát, co kdyby ráno byl vítr? Bohužel, v neděli už vítr nepřišel. Baban tam ještě dvakrát vyplul na obhlídku, ale už se nedalo.

Ve tři odpo byl slavnostní nástup, Mike s Kubíkem obhájili titul a potvrdili postavení jedniček. Na druhém místě, Venda s Pepíkem a na třetím Kožich a Jirka. Měli jsme z bronzu velikou radost a chuť si zazávodit na rychlý lodi, co nám Mike připravil zase někdy, ale na pořádný vodě v zahraničí. Tak uvidíme. Samozřejmě velký dík patří pořádajícím, Babanovi, Mikovi za čluny a práci okolo jeřábu, Bobíkovi za catering a všem, co nějak pomohli a my ostatní mohli závodit. Takže hoši - respekt a díky!!

Na tomhle místě by se dalo skončit, ale já mám ještě něco na srdci. Doteď jsem chtěl, aby článek byl veselej a aby jste se při čtení trochu pobavili. Ale teď už nechci, aby to bylo veselý. Jezdím za vámi tak jednou do roka a vždycky jsem cítil takovej zvláštní pocit. Říkal jsem tomu spirit of Star Class. A měl jsem to hodně rád. Ta velká loď, historie třídy, spousta světových legend na tom vyhrávala, pak ta sounáležitost při jeřábování, atd. atd. Bylo to prostě super. Na vodě jsme se mohli seřezat jak psi a na břehu si dát pivko a dobrý. A to vám jde, kamarádi, do háje. Uvědomme si, že půlka světa válčí, ta druhá hladoví a my si jezdíme na lodičkách. A já bych si přál, abychom příště zase seděli, pod terasou nebo nahoře u Lukyho, všichni pohromadě.

Celkové výsledky MČR Starclass 2024 a pár fotek ze závodu je v fotogalerii.

Díky,

Jirka Hrubason ze Švédska